AFFs ---► Chceš být jedna z nich?? ---► TADY!!

14. Kapitola NM

30. listopadu 2009 v 16:40 | Baruzz |  Nový Měsíc

14. RODINA

Krčila jsem se vedle Jacoba a moje oči pátraly v lese po dalších vlkodlacích. Když se objevili, kráčejíce mezi stromy, nevypadali tak, jak jsem očekávala. V hlavě mi utkvěla představa obrovských vlků. Tohle byli jen čtyři opravdu velcí polonazí kluci.
Znovu mi připomněli bratry, čtyřčata. Tím, jak se pohybovali, jak se téměř souběžně zastavili proti nám přes silnici. Všichni měli pod stejnou rudohnědou kůží stejně pevné vypracované svaly, černé vlasy měli stejně ostříhané. I jejich výraz se změnil v přesně stejnou chvíli.
Z lesa vyšli zvědaví a obezřetní. Když mě tam viděli, napůl schovanou vedle Jacoba, všichni vzpláli zuřivostí v ten samý okamžik.
Sam byl stále ten největší, ačkoliv Jacob už ho skoro dorůstal. Sam se ve skutečnosti mezi kluky nepočítal. Jeho tvář byla starší - ne podle vrásek nebo známek stárnutí, ale zralostí, trpělivostí jeho výrazu.
"Co jsi to udělal, Jacobe?" zeptal se.
Jeden z ostatních, kterého jsem neznala - Jared nebo Paul - se nacpal vedle Sama a promluvil dřív, než se Jacob mohl obhájit.
"Proč nemůžeš prostě dodržovat pravidla, Jacobe?" zakřičel a rozhodil pažemi do vzduchu. "Co si ksakru myslíš? Je snad ta holka důležitější než všechno ostatní - než celý kmen? Než lidi, kteří jsou zabíjeni?"
"Ona nám může pomoct," řekl Jacob tiše.
"Pomoct!" křičel rozhněvaný chlapec. Paže se mu začínaly třást. "No, to jí tak budu věřit! Jsem si jistý, že ta milovnice pijavic zrovna umírá touhou nám pomoct!"
"Nemluv o ní takhle!" zakřičel na něj Jacob, popuzený jeho kritikou.
Tím druhým klukem zalomcoval třes podél ramen a dolů po páteři.
"Paule! Zklidni se!" poručil mu Sam.
Paul zakroutil hlavou ze strany na stranu, ne ve vzdoru, ale jako kdyby se snažil soustředit.
"Ježíši, Paule," zamručel další z kluků - pravděpodobně Jared. "Seber se."
Paul otočil hlavu k Jaredovi a podrážděně ohrnul rty. Pak přesunul svůj pohled na mě. Jacob udělal krok, aby se přede mě postavil.
A bylo to.
Jasně, ještě ji ochraňuj!" zařval Paul urážlivě. Další otřes, jeho tělem zmítala křeč. Zaklonil hlavu a z hrdla se mu vydralo skutečné zavytí.
"Paule!" zakřičeli společně Sam i Jacob.
Paul padal jakoby na přední a divoce se chvěl. V půli pádu se ozval hlasitý trhavý zvuk a chlapec vybuchl.
Vystřelil z něj temně stříbrný kožich, který narostl do těla pětkrát většího, než byla jeho původní velikost - mohutného, nahrbeného těla, připraveného ke skoku.
Vlk vycenil zuby a z jeho kolosální hrudi se vydralo další zavytí. Jeho tmavé, rozzuřené oči se zaměřily na mě.
V tu samou vteřinu Jacob přeběhl silnici přímo k nestvůře.
"Jacobe!" zakřičela jsem.
Uprostřed kroku se Jacobovi po páteři rozběhlo dlouhé zachvění. Skočil plavmo hlavou napřed do prázdného vzduchu před sebou.
S dalším ostrým trhavým zvukem Jacob vybuchl taky. Vybuchl ze své kůže - do vzduchu vyletěly cáry černého a bílého oblečení. Stalo se to tak rychle, že kdybych mrkla, celá transformace by mi utekla. V jedné vteřině Jacob vyskočil do vzduchu, a v druhé tu byl obrovský rudohnědý vlk - tak ohromný, že jsem nedokázala pochopit, jak se ta hmota do Jacoba vejde - a napadl tu nakrčenou stříbrnou bestii.
Jacob s tím druhým vlkodlakem začal zápolit. Jejich zlostné vrčení se odráželo ozvěnou od stromů jako údery hromu.
Černé a bílé cáry - zbytky Jacobova oblečení - se snášely k zemi tam, kde zmizel.
"Jacobe!" zakřičela jsem znovu a zavrávorala dopředu.
"Zůstaň, kde jsi, Bello," nakázal mi Sam. Sotva jsem ho slyšela přes řev dvou zápasících vlků. Chňapali po sobě a rvali se, ostrými zuby si šli navzájem po krku. Zdálo se, že vlk - Jacob - má navrch - byl viditelně větší než ten druhý, a vypadalo to, že je také silnější. Znovu a znovu vrážel ramenem do šedého vlka a tlačil ho zpátky mezi stromy.
"Vezměte ji domů k Emily," zakřičel Sam na ostatní kluky, kteří sledovali konflikt uchvácenými pohledy. Jacob úspěšně vystrkal šedého vlka ze silnice a zmizel s ním do lesa, ačkoliv zvuk jejich vrčení byl stále hlasitý. Sam utíkal za nimi a cestou skopával boty. Jak se vrhal mezi stromy, třásl se od hlavy k patě.
Vrčení a chňapání v dálce sláblo. Najednou ten zvuk utnul a na silnici bylo velmi ticho.
Jeden z chlapců se začal smát.
Otočila jsem se a podívala se na něj - moje vykulené oči mi připadaly jako zmrzlé, jako kdybych s nimi nedokázala ani mrknout.
Zdálo se, že se ten kluk směje mému výrazu. "No, něco takového nevidíš každý den," hihňal se. Jeho obličej mi byl nějak povědomý - hubenější než u ostatních… Embry Call.
"Já ano," zabručel ten druhý kluk, Jared. "Každičký den."
"Ále, Paul neztrácí nervy každý den," nesouhlasil Embry a stále se křenil. "Možná každý druhý."
Jared přestal sbírat něco bílého ze země. Zvedl to a ukázal Embrymu; viselo mu to v ruce ve zplihlých pruzích.
"Úplně na cáry," řekl Jared. "Billy říkal, že tohle byly poslední, které mohl koupit - Jacob asi teď bude muset chodit bos."
"Tahle přežila," řekl Embry a zvedl bílou tenisku. "Jake může hopsat po jedné noze," dodal se smíchem.
Jared začal sbírat ze štěrku různé kousky látky. "Seber Samovy boty, jo? Všechno ostatní jde do popelnice."
Embry popadl boty a pak klusal ke stromům, kde Sam zmizel. Za pár vteřin se vrátil s ustřiženými džínami přehozenými přes ruku. Jared sbíral roztrhané zbytky Jacobova a Paulova oblečení a smotával je do koule. Najednou si asi vzpomněl, že jsem tam s nimi.
Opatrně se na mě podíval a uvažoval.
"Hele, nehodláš tu omdlít nebo blít nebo tak něco?" zeptal se.
"Myslím, že ne," zajíkla jsem se.
"Nevypadáš moc dobře. Možná by sis měla sednout."
"Dobře," zamumlala jsem. Podruhé během jednoho rána jsem si dala hlavu mezi kolena.
"Jake nás měl varovat," stěžoval si Embry.
"Neměl si sem vodit svoji holku. Co čekal?"
"No, teď už se s tím nic nenadělá." Embry si povzdechl. "Ještě se máš co učit, Jaku."
Zvedla jsem hlavu, abych se zlobně podívala na ty dva kluky, kteří to brali tak zlehka. "Copak se o ně vůbec nebojíte?" zeptala jsem se.
Embry překvapeně zamrkal. "Bát se? A proč?"
"Můžou si navzájem ublížit!"
Embry s Jaredem se zařehtali.
"Já doufám, že se mu Paul podívá na zoubek," řekl Jared. "Dostane za vyučenou."
Zbledla jsem.
"No, to určitě!" nesouhlasil Embry. "Viděl jsi Jaka? Ani Sam se nedokáže proměnit takhle za letu. Viděl, že to Paul podělal, a trvalo mu to kolik, tak půl vteřiny, než zaútočil? Ten kluk má dar."
"Paul má delší praxi. Vsadím se s tebou o deset dolarů, že po sobě nechá stopu."
"To beru. Jake je přirozený talent. Paul nemá šanci."
S úsměvem si potřásli rukama.
Když jsem viděla jejich bezstarostnost, snažila jsem se tím uklidnit, ale nemohla jsem vyhnat obraz bojujících vlkodlaků z hlavy. Žaludek mi kručel, bolavý a prázdný, a hlava mě bolela starostí.
"Půjdeme navštívit Emily. Určitě už má pro nás něco k jídlu." Embry se na mě podíval. "Neměla bys nic proti tomu, kdybychom chtěli svézt?"
"Jasně že ne," vypravila jsem ze sebe přiškrceně.
Jared zvedl obočí. "Možná bys měl řídit spíš ty, Embry. Ona pořád vypadá, že asi vrhne."
"Dobrý nápad. Kde jsou klíčky?" zeptal se mě Embry.
"V zapalování."
Embry otevřel dveře na straně spolujezdce. "Vlez dovnitř," řekl vesele, jednou rukou mě zvedl ze země a nacpal mě na sedadlo. Zhodnotil, kolik je uvnitř místa. "Ty budeš muset jet vzadu," oznámil Jaredovi.
"To je v pohodě. Mám slabý žaludek. Nechci být uvnitř, až hodí šavli."
"Vsadím se, že není tak měkká. Chodí s upíry."
"Pět babek?" zeptal se Jared.
"Dohodnuto. Mám z toho výčitky, když tě takhle připravuju o peníze."
Embry nastoupil a nastartoval motor, zatímco Jared mrštně naskočil na korbu. Jakmile za sebou Embry zavřel dveře, zamručel na mě: "Nepozvracej se, jo? Mám jenom pětku, a jestli si Paul do Jacoba kousnul…"
"Dobře," zašeptala jsem.
Embry nás vezl zpátky k vesnici.
"Hele, jak Jake vůbec obešel zákaz?"
"Jaký zákaz?"
"No, příkaz. Víš, neprokecnout se. Jak ti o tomhle řekl?"
"Jo tak," pochopila jsem a vzpomněla si, jak se mi Jacob snažil včera v noci zatajit pravdu. "Nemusel nic obcházet. Uhodla jsem to sama."
Embry našpulil pusu, vypadal překvapeně. "Hmm. Dejme tomu."
"Kam jedeme?" zeptala jsem se.
"Domů k Emily. Je to Samova holka… ne, teď už asi spíš snoubenka. Sejdeme se tam všichni, až si to s nimi Sam vyřídí za to, co se právě stalo. A až si Paul s Jakem seženou něco na sebe, jestli Paulovi ještě něco zbylo."
"A Emily ví o…?"
"Jo. A hele, moc na ni nečum. To Sama dožere."
Zamračila jsem se na něj. "Proč bych měla čumět?"
Embry vypadal nesvůj. "Jak jsi právě viděla, pohybovat se v blízkosti vlkodlaků nese svoje rizika." Rychle změnil téma. "Hele, jsi v pohodě ohledně té záležitosti s tou černovlasou pijavicí tam na louce? Nevypadalo to, že by to byl tvůj kamarád, ale…" Embry pokrčil rameny.
"Ne, nebyl to můj kamarád."
"To je dobře. Nechtěli jsme si nic začínat, porušit smlouvu, víš."
"Aha, jo, Jake mi jednou o té smlouvě říkal, už je to dávno. Proč byste zabitím Laurenta porušili smlouvu?"
"Laurenta," opakoval s úšklebkem, jako kdyby ho pobavilo, že upír má jméno. "No, prakticky vzato jsme byli v rajónu Cullenových. Nesmíme zaútočit na nikoho z nich, alespoň z Cullenových, jinde než na naší půdě - pokud oni neporuší smlouvu jako první. Nevěděli jsme, jestli je ten černovlasý nějaký jejich příbuzný nebo tak něco. Vypadalo to, že ho znáš."
"Jak by mohli porušit smlouvu oni?"
"Kdyby kousli člověka. Jake nebyl zrovna nadšený představou, že to necháme zajít tak daleko."
"Aha. Hm, díky. Jsem ráda, že jste nečekali."
"Rádo se stalo." Znělo to, jako by to myslel doslovně.
Embry jel k nejvýchodnějšímu domu u dálnice, pak zabočil na úzkou štěrkovou cestu. "Tvůj náklaďák je pomalý," poznamenal.
"Promiň."
Na konci cesty byl malý domek, který kdysi býval šedý. Měl jen jedno úzké okno vedle oprýskaných modrých dveří, ale truhlík pod ním byl plný jasných oranžových a žlutých měsíčků, takže celý dům vypadal vesele.
Embry otevřel dveře auta a nadechl se. "Mmm, Emily vaří."
Jared seskočil z korby a namířil si ke dveřím, ale Embry ho zastavil tím, že mu položil ruku na hruď. Významně se na mě podíval a odkašlal si.
"Nemám u sebe peněženku," řekl Jared.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.