AFFs ---► Chceš být jedna z nich?? ---► TADY!!

2.kapitola NM pokračování

15. listopadu 2009 v 19:14 | Baruzz |  Nový Měsíc
To nedokážu rozhodnout."</span> </p> <p> <span style="false">Neodpověděla jsem. Představila j</span>sem si, jak by můj život vypadal, kdyby Carlisle odolal pokušení změnit svůj osamělý život<span style="false">… a otřásla jsem se.</span> </p> <p><span style="false">"To Edwardova matka mě přesvědčila." Carlisle teď téměř šeptal. Zíral nepřítomným pohledem z černých oken.</span></p> <p> <span style="false">"Jeho matka?" Kdykoliv jsem se Edward</span>a zeptala na jeho rodiče, odpověděl tak akorát, že jsou dávno mrtví a že si na ně moc nepamatuje. Uvědomila jsem si, že i když s nimi Carlisle byl v kontaktu jen krátce, jeho vzpomínka na ně bude dokonale jasná.</p> <p> <span style="false">"Ano. Jmenovala se Elizabeth. Elizabeth Mase</span>nová. Jeho otec, Edward starší, se v nemocnici už neprobral k vědomí. Zemřel v první vlně chřipkové epidemie. Ale Elizabeth byla při vědomí téměř až do úplného konce. Edward se jí hodně podobá - měla také ten zvláštní bronzový odstín vlasů a její oči byly úplně stejně zelené jako ty jeho."</p> <p><span style="false">"On měl zelené oči?" zamumlala jsem a snažila jsem si to představit.</span></p> <p> <span style="false">"Ano…" Carlisleovy okrové oči se teď vrátily o stovku let zpátky. "Elizabeth měla o svého syna nepředstavitelnou starost. Mařila svoje vlastní šance n</span>a přežití tím, že se ho ze svého lůžka snažila krmit. Čekal jsem, že on zemře první, byl na tom mnohem hůř než ona. Když nadešel její konec, bylo to velmi rychlé. Bylo právě po západu slunce a já jsem přišel, abych nahradil lékaře, kteří pracovali celý den. V tu dobu bylo těžké předstírat - všude bylo tolik práce, a já jsem nepotřeboval odpočívat. Jak jsem to nenáviděl, že se musím vracet k sobě domů a předstírat, že spím, když tolik lidí umíralo.</p> <p><span style="false">Napřed jsem šel zkontrolovat Elizabeth a jejího syna. Vytvořil jsem si k nim vztah - což je vždycky nebezpečná věc, vezme-li se v úvahu křehkost lidské přirozenosti. Okamžitě jsem viděl, že to s ní bere špatný konec. Horečku se nedařilo snížit a její tělo bylo příliš zesláblé, aby ještě vydrželo bojovat.</span></p> <p> <span style="false">Nevypadala</span> ovšem zesláble, když na mě pohlédla ze svého lůžka.</p> <p><span style="false">"Zachraňte ho!" nakázala mi sípavě, protože hlas už ji neposlouchal.</span></p> <p> <span style="false">"Udělám všechno, co bude v mých silách," slíbil jsem jí a vzal ji za ruku. Horečku měla tak vysokou, že pravděpodobně nedokázala pozna</span>t, jak nepřirozeně studená je ta moje ruka. Na její kůži bylo studené všechno.</p> <p> <span style="false">"Musíte," naléhala a sevřela mi ruku s takovou silou, že jsem si říkal, jestli náhodou přece jenom nepřekonala krizi. Její oči byly tvrdé jako kameny, jako smaragdy. "Musíte udě</span>lat všechno, co je ve vaší moci. To, co ostatní nedokážou, to vy musíte udělat pro mého Edwarda."</p> <p> <span style="false">Vyděsilo mě to. Dívala se na mě těma pronikavýma očima, a na kratičký okamžik jsem si byl jistý, že zná moje tajemství. Pak ji horečka přemohla a ona už se ne</span>probrala k vědomí. Do hodiny zemřela.</p> <p><span style="false">Strávil jsem několik desetiletí úvahami nad tím, že si stvořím někoho sobě blízkého. Jediného tvora, který by doopravdy věděl, kdo jsem, nejenom to, kým předstírám, že jsem. Ale nikdy jsem si to nedokázal ospravedlnit - udělat to, co udělali mně.</span></p> <p><span style="false">A teď přede mnou ležel Edward a umíral. Bylo jasné, že mu zbývají už jenom hodiny. Vedle něj byla jeho matka, jejíž tvář ani ve smrti nezískala poklidný výraz."</span></p> <p> <span style="false">Carlisle to viděl celé znovu, století, které od té doby uplynulo,</span> jeho vzpomínky nijak nepoznamenalo. Z jeho vyprávění jsem si to jasně dokázala představit i já - to zoufalství nemocnice, převládající atmosféru smrti. Horečkou rozpáleného Edwarda, z kterého uniká život s každou vteřinou<span style="false">… Znovu jsem se otřásla a rychle</span> tu představu zaplašila.</p> <p><span style="false">"Elizabethina slova mi zněla v hlavě. Jak mohla uhodnout, co dokážu? Mohla by opravdu nějaká matka chtít pro svého syna něco takového?</span></p> <p> <span style="false">Podíval jsem se na Edwarda. Ačkoliv byl na prahu smrti, byl stále krásný. V jeho tváři bylo něco</span> čistého a dobrého. Přál jsem si, aby takový obličej měl můj syn<span style="false">…</span> </p> <p> <span style="false">Po všech těch letech nerozhodnosti jsem prostě jednal z náhlého popudu. Napřed jsem jeho matku odvezl do márnice a pak jsem se vrátil pro něj. Nikdo si nevšiml, že stále dýchá. Nebylo dost</span> rukou, dost očí, aby personál pokryl i jen polovinu toho, co pacienti potřebovali. Márnice byla prázdná - alespoň od živých. Vykradl jsem se s ním zadními dveřmi a nesl jsem ho po střechách k sobě domů.</p> <p> <span style="false">Nebyl jsem si jistý, co mám udělat. Rozhodl jsem se,</span> že mu způsobím stejné rány, jaké jsem měl sám o několik století dříve v Londýně. Později jsem z toho měl výčitky. Bylo to mnohem bolestnější a zdlouhavější, než bylo nutné.</p> <p> <span style="false">Ale nelitoval jsem. Nikdy jsem nelitoval, že jsem Edwarda zachránil." Zavrtěl hlavo</span>u a vrátil se zpět do přítomnosti. Usmál se na mě. "Asi bych tě měl teď odvézt domů."</p> <p> <span style="false">"Já ji odvezu," řekl Edward. Přišel přes ztemnělou jídelnu nezvykle pomalým krokem. Tvář měl klidnou, nečitelnou, ale v očích měl podivný výraz, který se velmi silně snaži</span>l skrýt. Pocítila jsem v žaludku záchvěv nevolnosti.</p> <p><span style="false">"Carlisle mě může odvézt," řekla jsem. Podívala jsem se na své tričko; světle modrá bavlna byla úplně nasáklá mou krví. Na pravém rameni jsem měla tlustý nános růžové polevy.</span></p> <p> <span style="false">"Já jsem v pohodě." Edwardův</span> hlas byl nevzrušený. "Stejně se budeš muset převléct. Charlieho by klepla pepka, kdyby tě takhle viděl. Řeknu Alici, aby ti něco přinesla." Znovu se vykradl kuchyňskými dveřmi.</p> <p><span style="false">Nervózně jsem se podívala na Carlislea. "Je hrozně rozzlobený."</span></p> <p> <span style="false">"Ano," souhlasil</span> Carlisle. "Dnes večer se stalo přesně to, čeho se bojí nejvíc. Ocitla ses v nebezpečí kvůli tomu, kdo jsme."</p> <p><span style="false">"To není jeho chyba."</span></p> <p><span style="false">"Ale ani tvoje."</span></p> <p><span style="false">Uhnula jsem před pohledem jeho moudrých krásných očí. S tím jsem nemohla souhlasit.</span></p> <p> <span style="false">Carlisle mi nabídl ruku</span> a pomohl mi vstát od stolu. Šla jsem za ním do obývacího pokoje. Esme už se vrátila; stírala podlahu na místě, kde jsem upadla - neředěným bělidlem, soudě podle zápachu.</p> <p><span style="false">"Esme, počkej, já to udělám." Cítila jsem, že jsem v obličeji zase jasně zrudla.</span></p> <p> <span style="false">"Už</span> jsem hotová." Usmála se na mě. "Jak se cítíš?"</p> <p><span style="false">"Je mi dobře," ujistila jsem ji. "Carlisle šije rychleji než všichni doktoři, kteří mě kdy ošetřovali."</span></p> <p><span style="false">Oba se zasmáli.</span></p> <p> <span style="false">Alice a Edward se vrátili zadními dveřmi. Alice ke mně spěchala, ale Edward se držel zpátky</span>, výraz v jeho obličeji byl nerozluštitelný.</p> <p><span style="false">"Tak pojď," řekla Alice. "Najdu ti na sebe něco, co nevypadá tak děsivě."</span></p> <p> <span style="false">Našla mi v šatníku u Esme tričko, které mělo skoro stejnou barvu jako to moje. Charlie si ničeho nevšimne, tím jsem si byla jistá. Dlouhý</span> bílý obvaz na mé paži nevypadal zdaleka tak vážně, když už jsem neměla pocákané tričko.</p> <p><span style="false">"Alice," zašeptala jsem, když odcházela ke dveřím.</span></p> <p><span style="false">"Ano?" zeptala se také tiše a podívala se na mě zvědavě, hlavu skloněnou ke straně.</span></p> <p> <span style="false">"Je to moc zlé?" Nebyla jsem si j</span>istá, jestli můj šepot není jen marná snaha. Ačkoliv jsme byly o patro výš a za zavřenými dveřmi, možná mě mohl slyšet.</p> <p><span style="false">Tvář se jí napjala. "To ještě přesně nevím."</span></p> <p><span style="false">"Jak je Jasperovi?"</span></p> <p> <span style="false">Povzdechla si. "Je z toho strašně nešťastný. Je to pro něj velká výzva a</span> on nesnáší pomyšlení, že to nedokázal."</p> <p><span style="false">"To není jeho vina. Povíš mu, že se na něj vůbec nezlobím, viď?"</span></p> <p><span style="false">"Samozřejmě."</span></p> <p><span style="false">Edward na mě čekal u hlavních dveří. Jak jsem sešla po schodech dolů, beze slova je otevřel.</span></p> <p> <span style="false">"Vezmi si svoje věci!" zavolala Alice, když</span> jsem šla obezřetně k Edwardovi. Vytáhla zpod piána oba balíčky, jeden napůl otevřený, a můj foťák a vtiskla mi je do zdravé ruky. "Poděkuješ mi později, až je rozbalíš."</p> <p> <span style="false">Esme s Carlislem mi tiše popřáli dobrou noc. Viděla jsem, jak se pokradmu dívají na sv</span>ého apatického syna, stejně jako já.</p> <p><span style="false">Ulevilo se mi, když jsme se ocitli venku; spěchala jsem kolem lampionů a růží, které teď nevítaně připomínaly, co se seběhlo. Edward se mnou tiše držel krok. Otevřel auto na straně spolujezdce a já jsem bez protestů nastoupila.</span></p> <p><span style="false">Na palubní desce byla velká červená mašle, nacpaná do nového sterea. Utrhla jsem ji a hodila na zem. Edward vklouzl na druhou stranu a já jsem zatím zakopla mašli pod sedadlo.</span></p> <p> <span style="false">Nedíval se ani na mě, ani na stereo. Ani jsme ho nezapnuli, a ticho jak</span>o by zesílilo náhlým zahřměním motoru. Jel velmi rychle temnou klikatou silničkou.</p> <p><span style="false">To ticho mě dovádělo k šílenství.</span></p> <p><span style="false">"Řekni něco," zaprosila jsem nakonec, když zabočil na hlavní silnici.</span></p> <p><span style="false">"Co chceš, abych říkal?" zeptal se odtažitým tónem.</span></p> <p> <span style="false">Mluvil tak chladn</span>ě, až jsem se přikrčila. "Řekni, že mi odpouštíš."</p> <p><span style="false">Ta věta mu ve tváři rozehrála emoce - záchvěv hněvu. "Odpouštím? A co?"</span></p> <p><span style="false">"Kdybych byla opatrnější, nic by se nestalo."</span></p> <p><span style="false">"Bello, ty ses řízla o papír - to si stěží zasluhuje trest smrti."</span></p> <p><span style="false">"Přesto je to moje chyba."</span></p> <p><span style="false">Moje slova otevřela stavidla.</span></p> <p> <span style="false">"Tvoje chyba? Kdyby ses řízla u Mika Newtona, s Jessikou a Angelou a dalšími normálními kamarády, co by se tam asi tak mohlo stát nejhoršího? Možná by ti nedovedli najít náplast? Kdybys sama zakopla a srazila hromádku t</span>alířů - aniž by tě do nich někdo házel <span style="false">-, co by na tom bylo tak hrozného? Zakrvácela bys jim sedadla v autě, až by tě vezli na pohotovost? Mike Newton by tě mohl držet za ruku, až by ti to sešívali - a nemusel by se celou tu dobu potýkat s nutkáním tě zabí</span>t. Nesnaž se brát něco z toho, co se stalo, na sebe, Bello. Byl bych ze sebe ještě zhnusenější."</p> <p><span style="false">"Jak jsme se sakra dostali k Miku Newtonovi?" zeptala jsem se.</span></p> <p> <span style="false">"K Miku Newtonovi jsme se dostali proto, že by pro tebe bylo mnohem prospěšnější, kdybys chodila</span> s ním," zavrčel.</p> <p><span style="false">"To radši umřu, než bych chodila s Mikem Newtonem," protestovala jsem. "To radši umřu, než bych chodila s někým jiným než s tebou."</span></p> <p><span style="false">"Nebuď tak melodramatická, prosím tě."</span></p> <p><span style="false">"Tak ty nebuď směšný."</span></p> <p><span style="false">Neodpověděl. Zíral před sebe s ponurým výrazem.</span></p> <p><span style="false">Horečně jsem přemýšlela, čím bych zachránila večer. Když jsme zastavili u nás před domem, pořád jsem ještě neměla nic vymyšleného.</span></p> <p><span style="false">Vypnul motor, ale ruce mu pořád pevně svíraly volant.</span></p> <p><span style="false">"Zůstaneš dnes večer?" zeptala jsem se.</span></p> <p><span style="false">"Měl bych jet domů."</span></p> <p> <span style="false">Jestli</span> jsem něco nechtěla, tak aby se utápěl ve výčitkách.</p> <p><span style="false">"Mám narozeniny," přemlouvala jsem ho.</span></p> <p><span style="false">"Nemůžeš mít obojí - buďto chceš, aby lidi tvoje narozeniny ignorovali, nebo to nechceš. Buď tak, nebo tak." Jeho hlas byl přísný, ale ne tak vážný jako předtím. Tiše jsem vydechla úlevou.</span></p> <p><span style="false">"Dobře. Rozhodla jsem se, že nechci, abys moje narozeniny ignoroval. Uvidíme se nahoře."</span></p> <p><span style="false">Vyskočila jsem a sáhla pro balíčky. Zamračil se.</span></p> <p><span style="false">"Nemusíš si je brát."</span></p> <p> <span style="false">"Já je chci," odpověděla jsem automaticky, a pak jsem přemítala, jestli t</span>o řekl právě proto, abych si je vzala.</p> <p><span style="false">"Ne, nechceš. Carlisle a Esme za tebe utráceli peníze."</span></p> <p><span style="false">"To přežiju." Nemotorně jsem si nacpala dárky pod zdravou paži a zabouchla za sebou dveře. On vystoupil z auta a stál vedle mě ani ne ve vteřině.</span></p> <p> <span style="false">"Tak mě aspoň n</span>ech, abych ti je odnesl," řekl a vzal mi je. "Budu ve tvém pokoji."</p> <p><span style="false">Usmála jsem se. "Díky."</span></p> <p><span style="false">"Všechno nejlepší k narozeninám," povzdechl si a naklonil se, aby mě zlehka políbil na rty.</span></p> <p> <span style="false">Když se odtáhl, stoupla jsem si na špičky, abych ten polibek ještě prodl</span>oužila. Usmál se mým oblíbeným pokřiveným úsměvem a pak zmizel ve tmě.</p> <p><span style="false">V televizi se ještě hrálo; jakmile jsem vstoupila domovními dveřmi, slyšela jsem hlasatele překřikovat šumění davu.</span></p> <p><span style="false">"Bell?" zavolal Charlie.</span></p> <p> <span style="false">"Ahoj, tati," pozdravila jsem, když jsem se</span> objevila za rohem. Paži jsem si tiskla k boku. Ten lehký tlak pálil, až jsem nakrčila nos. Anestetikum zjevně přestávalo působit.</p> <p> <span style="false">"Jaké to bylo?" Charlie se povaloval na pohovce s bosýma nohama opřenýma o područku. Zbytky svých kdysi kudrnatých hnědých vlas</span>ů měl připláclé k jedné straně.</p> <p><span style="false">"Alice se překonala. Kytky, dort, svíčky, dárky - prostě všechno."</span></p> <p><span style="false">"Co jsi dostala?"</span></p> <p><span style="false">"Autorádio." A další věci, které ještě neznám.</span></p> <p><span style="false">"No páni."</span></p> <p><span style="false">"No jo," souhlasila jsem. "Jak říkám, parádní oslava."</span></p> <p><span style="false">"Uvidíme se ráno."</span></p> <p><span style="false">Zamávala jsem. "Dobrou."</span></p> <p><span style="false">"Co se ti stalo s rukou?"</span></p> <p><span style="false">Začervenala jsem se a tiše zanadávala. "Uklouzla jsem. Nic to není."</span></p> <p><span style="false">"Bello," povzdechl si a zavrtěl hlavou.</span></p> <p><span style="false">"Dobrou noc, tati."</span></p> <p> <span style="false">Spěchala jsem nahoru do koupelny, kde jsem schovávala pyžamo pro takové noci, jako b</span>yla ta dnešní. Nasoukala jsem se do tílka a bavlněných kalhot, které jsem si pořídila místo těch děravých kalhot, v kterých jsem chodívala spát dřív; škubla jsem sebou, jak jsem si tím pohybem zatahala za stehy. Jednou rukou jsem si umyla obličej, vyčistil<span style="false">a zuby a pak jsem vpadla do svého pokoje.</span> </p> <p><span style="false">Seděl na mé posteli a líně si pohrával s jednou stříbrnou krabičkou.</span></p> <p><span style="false">"Ahoj," pozdravil. Hlas měl smutný. Trápil se.</span></p> <p><span style="false">Šla jsem k posteli, sebrala mu z rukou dárky a sedla si mu na klín.</span></p> <p> <span style="false">"Ahoj." Uvelebila jsem se v je</span>ho kamenné náruči. "Můžu si teď rozbalit dárky?"</p> <p><span style="false">"Odkud se vzalo to nadšení?" divil se.</span></p> <p><span style="false">"Vzbudil jsi mou zvědavost."</span></p> <p><span style="false">Zvedla jsem dlouhý plochý balíček obdélníkového tvaru, který musel být od Carlislea a Esme.</span></p> <p> <span style="false">"Dovol," nabídl se. Vzal mi z ruky dárek a jedi</span>ným plynulým pohybem roztrhl stříbrný papír. Podal mi zpátky bílou hranatou krabičku.</p> <p><span style="false">"Víš jistě, že dokážu zvednout víčko?" zamručela jsem, ale on mě ignoroval.</span></p> <p> <span style="false">V krabičce ležel dlouhý tlustý kus papíru, celý potištěný jemným písmem. Trvalo mi chvilku, ne</span>ž jsem pochopila, co na něm stojí.</p> <p><span style="false">"My letíme do Jacksonvillu?" Proti mé vůli se mě zmocnilo vzrušení. Byl to voucher na dvě letenky, pro mě a pro Edwarda.</span></p> <p><span style="false">"Tak je to myšleno."</span></p> <p> <span style="false">"Tomu nemůžu uvěřit. Renée z toho bude celá pryč! Ale nevadí ti to, viď že ne?</span> Je tam slunečno, budeš muset být celý den schovaný."</p> <p> <span style="false">"Myslím, že to zvládnu," řekl a pak se zamračil. "Kdybych tušil, že dokážeš zareagovat na dárek takhle vhodným způsobem, byl bych tě přiměl, abys ho otevřela před Carlislem a Esme. Myslel jsem, že si bud</span>eš stěžovat."</p> <p><span style="false">"No, samozřejmě je to trochu moc. Ale když pojedeš se mnou!"</span></p> <p><span style="false">Zasmál se. "Teď mě mrzí, že můj dárek pro tebe skoro nic nestál. Nenapadlo mě, že jsi schopná chovat se rozumně."</span></p> <p> <span style="false">Odložila jsem letenky stranou a natáhla se pro dárek od něj s rozdm</span>ýchanou zvědavostí. Vzal mi ho a rozbalil ho stejně jako ten předchozí.</p> <p><span style="false">Podal mi zpátky pouzdro na cédéčko bez přebalu, s prázdným diskem uvnitř.</span></p> <p><span style="false">"Co to je?" zeptala jsem se rozpačitě.</span></p> <p> <span style="false">Neodpověděl; vzal cédéčko a natáhl se přese mě, aby ho vložil do přehrá</span>vače na nočním stolku. Stiskl tlačítko přehrávání a v tichu jsme čekali. Pak se rozezněla hudba.</p> <p> <span style="false">Poslouchala jsem, neschopná vypravit ze sebe slovo, oči vykulené. Věděla jsem, že čeká na mou reakci, ale nemohla jsem mluvit. Oči se mi zalily slzami a já jse</span>m natáhla ruku, abych je utřela dřív, než se mi začnou kutálet po tvářích.</p> <p><span style="false">"Bolí tě ruka?" zeptal se úzkostlivě.</span></p> <p><span style="false">"Ne, nejde o mou ruku. Je to krásné, Edwarde. Tohle je ten nejlepší dárek na světě. Nemůžu tomu uvěřit." Zmlkla jsem, abych mohla poslouchat.</span></p> <p> <span style="false">B</span>yla to jeho hudba, jeho skladby. První skladba na cédéčku byla moje ukolébavka.</p> <p><span style="false">"Říkal jsem si, že bys mi určitě nedovolila, abych ti koupil klavír a mohl ti hrát tady," vysvětloval.</span></p> <p><span style="false">"To máš pravdu."</span></p> <p><span style="false">"Nebolí tě ta ruka?"</span></p> <p> <span style="false">"Nebolí." Ve skutečnosti mě pod obv</span>azem začínala pálit. Chtěla jsem led. Spokojila bych se s jeho rukou, ale to by mě musel pustit z náruče, a to jsem nechtěla.</p> <p><span style="false">"Přinesu ti nějaký prášek."</span></p> <p><span style="false">"Nic nepotřebuju," protestovala jsem, ale on mě sundal z klína a zamířil ke dveřím.</span></p> <p> <span style="false">"Charlie," zasyčel</span>a jsem. Charlie neměl zrovna moc tušení o tom, že u nás Edward často zůstává přes noc. Vlastně by ho kleplo, kdyby se to nějak dohmátl. Ale necítila jsem velkou vinu za to, že ho podvádím. My jsme přece nedělali nic, co bychom před ním museli tajit. Edward s těmi svými pravidly<span style="false">…</span> </p> <p><span style="false">"Nechytí mě," slíbil Edward, jak mizel tiše ze dveří… a v tu ránu byl zpátky, zachytil dveře ještě dřív, než se zhouply a dotkly se zase rámu. V jedné ruce držel skleničku z koupelny a lahvičku pilulek.</span></p> <p> <span style="false">Vzala jsem si pilulky, kt</span>eré mi podal, bez protestů - věděla jsem, že bych hádku prohrála. A ta ruka mě opravdu začínala pěkně bolet.</p> <p><span style="false">Do toho nám hrála moje ukolébavka, tichá a líbezná.</span></p> <p> <span style="false">"Je pozdě," poznamenal Edward. Jednou rukou mě zvedl z postele a druhou odtáhl přikrývku. Polož</span>il mě hlavou na polštář a urovnal kolem mě přikrývku. Lehl si vedle mě - na deku, aby mi nebyla zima - a objal mě paží.</p> <p><span style="false">Opřela jsem si mu hlavu o rameno a blaženě jsem si povzdychla.</span></p> <p><span style="false">"Ještě jednou děkuju," zašeptala jsem.</span></p> <p><span style="false">"Nemáš zač."</span></p> <p> <span style="false">Dlouho jsme mlčeli a j</span>á jsem poslouchala svou ukolébavku, která pomalu končila. Začala další píseň. Poznala jsem Esmeinu oblíbenou.</p> <p><span style="false">"Na co myslíš?" zeptala jsem se šeptem.</span></p> <p><span style="false">Chviličku zaváhal, než mi odpověděl. "Myslel jsem na to, co je špatné a co správné, víš?"</span></p> <p> <span style="false">Cítila jsem, jak</span> mi po páteři přejelo zachvění.</p> <p><span style="false">"Pamatuješ, že jsem se rozhodla, že chci, abys neignoroval moje narozeniny?" zeptala jsem se rychle a doufala, že nepozná, že se snažím odvést jeho myšlenky jinam.</span></p> <p><span style="false">"Ano," přitakal obezřetně.</span></p> <p> <span style="false">"No, říkala jsem si, že když mám</span> pořád ty narozeniny, tak bych chtěla, abys mě ještě líbal."</p> <p><span style="false">"Dnes večer jsi nenasytná."</span></p> <p><span style="false">"Ano, to jsem - ale prosím tě nedělej nic, co udělat nechceš," dodala jsem uraženě.</span></p> <p> <span style="false">Zasmál se a pak si povzdychl. "Bůh chraň, abych dělal něco, co dělat nechci," řekl p</span>odivně zoufalým tónem, když mě vzal za bradu a otočil mě tváří k sobě.</p> <p> <span style="false">Ten polibek začal jako obvykle - Edward byl stejně opatrný jako vždycky a mně se srdce rozbušilo jako blázen taky jako vždycky. A pak jako by se něco změnilo. Najednou byly jeho rty mno</span>hem naléhavější, prsty jeho volné ruky se mi zapletly do vlasů a přidržovaly si můj obličej těsně u jeho. A ačkoliv jsem také měla ruce propletené v jeho vlasech a jednoznačně jsem začínala překračovat jeho bezpečnostní limity, tentokrát mě nezastavil. Jeho tělo mě studilo i přes tenkou deku, ale nedočkavě jsem se k němu tiskla.</p> <p><span style="false">Z ničeho nic přestal; odstrčil mě něžně, ale pevně.</span></p> <p> <span style="false">Zhroutila jsem se zpátky na polštář, lapajíc po dechu, hlava se mi točila. Něco se mi vybavilo v paměti, ale nedokázala jsem to p</span>řesně pojmenovat.</p> <p><span style="false">"Promiň," omlouval se a taky popadal dech. "To už jsem přehnal."</span></p> <p> <span style="false">"<i>Mně</i></span> <span style="false">to nevadí," oddychovala jsem těžce.</span> </p> <p><span style="false">Zamračil se na mě ve tmě. "Snaž se spát, Bello."</span></p> <p><span style="false">"Ne, chci, abys mě znovu políbil."</span></p> <p><span style="false">"Zahráváš si s mojí sebekontrolou."</span></p> <p> <span style="false">"Co tě láká</span> víc, moje krev, nebo moje tělo?" zeptala jsem se vyzývavě.</p> <p><span style="false">"Obojí stejně." Proti své vůli se krátce usmál a pak zase zvážněl. "Hele, teď už přestaň pokoušet štěstí a spi, ano?"</span></p> <p> <span style="false">"Dobře," souhlasila jsem a přitulila jsem se blíž k němu. Opravdu jsem si připa</span>dala vyčerpaná. Byl to v tolika ohledech dlouhý a náročný den, a přesto jsem necítila žádnou úlevu, že končí. Snad jako kdyby zítra mělo přijít něco horšího. Byla to pošetilá předtucha - co by mohlo být horší než dnešek? Bezpochyby jsem byla ještě trošku v šoku z té večerní nehody.</p> <p><span style="false">Snažila jsem se to před ním tajit, ale přitiskla jsem si zraněnou paži k jeho ramenu, aby jeho chladná kůže zklidnila to pálení. Okamžitě se mi ulevilo.</span></p> <p> <span style="false">Už jsem napůl spala, možná skoro úplně, když jsem si uvědomila, co mi jeho p</span>olibek připomněl; na jaře, když mě musel opustit, aby svedl Jamese z mé stopy, tehdy mě políbil na rozloučenou, a přitom nevěděl, kdy - nebo jestli vůbec - se spolu zase shledáme. Ten dnešní polibek v sobě nesl ten samý bolestný podtón, ale proč, to jsem si nedokázala vysvětlit. V polospánku jsem se otřásla, jako kdybych prožívala nějakou noční můru.</p> <p style="false"><br></p> </body> </html>
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.